Myšlenky nahlas: Očekávání vs. realita aneb 5 fázi přijetí reality
- hrabat se hodně ve své hlavě
- probírat každou situaci s tím druhým racionálním já
- analyzovat situace z různých úhlu pohledů
- neočekávat od lidi, že se budou chovat podle scénáře z vaši hlavy
- pamatovat si, že nikdo neumí číst Vaše myšlenky. Je třeba o nich mluvit
- neočkávat od nikoho nic
- být připraven že se všechno změní
- a samozřejmě nezapomínat že nejste sám(a). V mém případě do koktejlu ještě přidávám: batole, předškoláka, manžela-workoholika a to třetí já (které dost často neví co chce).
Je v tom ale stále malinkatý zádrhel. Člověk nikdy nepřestane plánovat a očekávat. A proto dnes je na pořadu dne téma přijetí reality.
Občas se zapomínám připravit na realitu dle návodu a jedu někam jenom s očekáváním. Takhle se to stalo i tentokrát. Jako každý rok, i letos jsme se vydali za manželovou rodinou na Velikonoce. Jeli jsme o týden dřív, aby si náš předškolák co nejvíce užil společnost svých velkých bratranců. Manžel má možnost pracovat z domova, tak jsme se domluvili, že bude pracovat i tady. Já jsem na rodičovské, času mám dost. Tento rok jsem očekávala od sebe, že budu jezdit s dětma někam na výlety a sbírat nové zážitky. Od manžela jsem očekávala, že bude pracovat míň a jezdit s náma. Samozřejmě jsem se těšila na společné večery s celou rodinou a povídání s manželovou maminkou. Myslela jsem, že tento rok to bude trochu jiný než obvykle.
Naše obvykle není vůbec špatné. Manželova maminka nám každý den vaří oběd, já ji beru na nákup potravin a jiných příjemností, pomáhám ji zařizovat nějaké každodenní činnosti. Po večerech koukáme spolu na kriminálky nebo chodíme za manželovým bráchou.
Popsala jsem svá očekávání a naše obvykle. Máme přehled. Tak co se stalo? S výlety mi to nevyšlo. Jednak kvůli počasí, jednak kvůli tomu, že jsem to neměla správne naplánovaný. Syna zajímalo hlavně kdy skončí bratranci ve škole a bude moct za nimi. Manžel pracoval klasické pracovní dny a po práci se těšil na svého bratra. Tak jsem během tohoto týdne prošla svým způsobem modelem Kübler-Rossové aneb 5 fází smutku. Tenhle model byl vyvinut švýcarskou psychiatričkou, aby definoval 5 fázi smutku po zemřelém. Podle mně je možný ho použit ve mnoha věcech. Samozřejmě co tady uvádím je napůl vtip, ale buďme upřímní, často naše psychika reaguje na různé změny přesně tak.
Občas se zapomínám připravit na realitu dle návodu a jedu někam jenom s očekáváním. Takhle se to stalo i tentokrát. Jako každý rok, i letos jsme se vydali za manželovou rodinou na Velikonoce. Jeli jsme o týden dřív, aby si náš předškolák co nejvíce užil společnost svých velkých bratranců. Manžel má možnost pracovat z domova, tak jsme se domluvili, že bude pracovat i tady. Já jsem na rodičovské, času mám dost. Tento rok jsem očekávala od sebe, že budu jezdit s dětma někam na výlety a sbírat nové zážitky. Od manžela jsem očekávala, že bude pracovat míň a jezdit s náma. Samozřejmě jsem se těšila na společné večery s celou rodinou a povídání s manželovou maminkou. Myslela jsem, že tento rok to bude trochu jiný než obvykle.
Naše obvykle není vůbec špatné. Manželova maminka nám každý den vaří oběd, já ji beru na nákup potravin a jiných příjemností, pomáhám ji zařizovat nějaké každodenní činnosti. Po večerech koukáme spolu na kriminálky nebo chodíme za manželovým bráchou.
Popsala jsem svá očekávání a naše obvykle. Máme přehled. Tak co se stalo? S výlety mi to nevyšlo. Jednak kvůli počasí, jednak kvůli tomu, že jsem to neměla správne naplánovaný. Syna zajímalo hlavně kdy skončí bratranci ve škole a bude moct za nimi. Manžel pracoval klasické pracovní dny a po práci se těšil na svého bratra. Tak jsem během tohoto týdne prošla svým způsobem modelem Kübler-Rossové aneb 5 fází smutku. Tenhle model byl vyvinut švýcarskou psychiatričkou, aby definoval 5 fázi smutku po zemřelém. Podle mně je možný ho použit ve mnoha věcech. Samozřejmě co tady uvádím je napůl vtip, ale buďme upřímní, často naše psychika reaguje na různé změny přesně tak.
Musím podotknout, že jsem těmito fázemi prošla během jednoho dne. Co tady máme?
Popírání
Po týdnu klasických dopoledních procházek, zařizování klasických činností a klasického hlídání děti ještě odmítám myšlenku, že nevymyslíme nějaký společný rodinný výlet.
Hněv
Zlobím se na sebe, že jsem nic neudělala. Štve mně manžel, že musí tolík pracovat a nevšímá si mně. Počasí je divný, stále hodně fouká. Dítě onemocnělo. Všechno je na nic.
Smlouvání
Možná se ještě povede vymyslet něco zajímavého spolu?
Deprese
Jsem tady úplně zbytečná, jsem jenom chůva vlastních dětí. Nejsem doma, nemám co tady dělat. Pro manžele ani moc neexistuju když má tady bráchu. Syn jenom sní o tom být s bratranci. Zároveň mám pocit, že jsem na děti sama. Je kolem mně tolik lidí a cítím se tak sama. Nic nechci. Chci už prostě domu…
Smíření
Vždyť si můžu odpočívat, nemusím vařit, můžu chodit na procházky s dětmi a trávit čas s dcerou. Manžel je tak šťastný když může s bráchou pokecat, zahrát si na počítači a prostě být vedle. Mně se tak dobře povídá se švagrovou a maminkou. Synovce se tak dobře starají o naše děti když mají možnost a čas. Mají nás tady tak rádi a tak se na nás vždy těší. Jsem ráda, že můžu pomoct mamince alespoň s maličkostmi. Máme před sebou společný víkend a krásné počasí. Koneckonců děti vyrostou a ještě zažijeme spolu tolik výletů.
To byl krátký popis mého hrabání se v hlavě a mé analýzy. Mám-li říkat jak se mi ulevilo když jsem psala tu poslední část? Samozřejmě jsem použila tento model jenom jako příklad abych ilustrovala co se přibližně děje v mé hlavě.
Téměř nic v životě nedopadne podle našich očekávání. Je to na nás přijmout realitu a užívat si ji. Tak necháme sny být. Můžeme si snít o fantastických stvořeních a zámcích ale žít naši nejlepší realitu s blízkými.
P.S. Nakonec jsem si strašně užila ten pobyt u rodiny. Měli jsme hodně moc dobrého jídla, nejlepší společnost. Přišla jsem na hodně myšlenek a nápad na knihu. Je na čase jet domu. :)
Popírání
Po týdnu klasických dopoledních procházek, zařizování klasických činností a klasického hlídání děti ještě odmítám myšlenku, že nevymyslíme nějaký společný rodinný výlet.
Hněv
Zlobím se na sebe, že jsem nic neudělala. Štve mně manžel, že musí tolík pracovat a nevšímá si mně. Počasí je divný, stále hodně fouká. Dítě onemocnělo. Všechno je na nic.
Smlouvání
Možná se ještě povede vymyslet něco zajímavého spolu?
Deprese
Jsem tady úplně zbytečná, jsem jenom chůva vlastních dětí. Nejsem doma, nemám co tady dělat. Pro manžele ani moc neexistuju když má tady bráchu. Syn jenom sní o tom být s bratranci. Zároveň mám pocit, že jsem na děti sama. Je kolem mně tolik lidí a cítím se tak sama. Nic nechci. Chci už prostě domu…
Smíření
Vždyť si můžu odpočívat, nemusím vařit, můžu chodit na procházky s dětmi a trávit čas s dcerou. Manžel je tak šťastný když může s bráchou pokecat, zahrát si na počítači a prostě být vedle. Mně se tak dobře povídá se švagrovou a maminkou. Synovce se tak dobře starají o naše děti když mají možnost a čas. Mají nás tady tak rádi a tak se na nás vždy těší. Jsem ráda, že můžu pomoct mamince alespoň s maličkostmi. Máme před sebou společný víkend a krásné počasí. Koneckonců děti vyrostou a ještě zažijeme spolu tolik výletů.
To byl krátký popis mého hrabání se v hlavě a mé analýzy. Mám-li říkat jak se mi ulevilo když jsem psala tu poslední část? Samozřejmě jsem použila tento model jenom jako příklad abych ilustrovala co se přibližně děje v mé hlavě.
Téměř nic v životě nedopadne podle našich očekávání. Je to na nás přijmout realitu a užívat si ji. Tak necháme sny být. Můžeme si snít o fantastických stvořeních a zámcích ale žít naši nejlepší realitu s blízkými.
P.S. Nakonec jsem si strašně užila ten pobyt u rodiny. Měli jsme hodně moc dobrého jídla, nejlepší společnost. Přišla jsem na hodně myšlenek a nápad na knihu. Je na čase jet domu. :)
Komentáře
Okomentovat