Autorský deník - druhý zápis

Dnes jsem to udělala. Odeslala jsem svůj rukopis nakladateli.

Kolik to vlastně uběhlo od předchozího zápisu? Dva roky? Moc produktivní tedy nejsem, co?

Ale když si představím, co všechno jsem za ty dva roky udělala. Zahýbejme prsty:

• Vymyslela jsem nápad na dětskou knížku a napsala příběh do půlky.
• Pochopila jsem, že to nějak nedává smysl a nemá to hloubku. Musela jsem začít od nuly. Chtělo to zkrátka pořádný worldbuilding, neboli vymyslet mýtus o stvoření světa a kostru příběhu.
• Vymyslela jsem postavy a vztahy mezi nimi, i když vztahy se vytvořily nějak samy.
• Vymyslela jsem nový svět, ale zatím jenom část. Nedokázala bych ho přece promyslet celý za dva roky.
• No a koneckonců jsem napsala celou KNIHU. Je malá, ale dopsala jsem ji. Neuvěřitelné.

Jinak jsem si za ty dva roky jenom utvrdila v tom, že můj život je jako tenhle meme: „Už bych konečně chtěla říct, že ve mě nikdo nevěřil, a přesto se mi to povedlo. Ale zatím ve mě všichni věří, a stejně se mi nic nedaří.“

Měla jsem tolik podpory od rodiny, přátel a známých. O manželovi ani nemluvím. Bez něj a našich dětí bych knihu nikdy nenapsala. Vím, že tady píšu, jako kdybych vydala první knihu a ona se stala bestsellerem. Nakladatel mě ještě může odmítnout.

Avšak v porovnání s Kristinou, která si jenom zahrávala s myšlenkou, že napíše knihu, současná Kristina ve svoje dílo věří a udělá všechno pro to, aby se dostalo ke čtenářům a třeba změnilo život nebo pohled na život aspoň jednomu človíčku.

Udělala jsem první krok k tomu, abych si mohla říkat spisovatelka. Zbývá už jenom nazout pořádné boty a vydat se na svou trnitou dobrodružnou cestu životem.