Já a Brno

Už jsem tady párkrát zmínila, že mám dvě děti. Divný začátek článku o Brně, ale jsou jedním z důvodu proč jsem se rozhodla do Brna jet. Nevím, jestli vám to někdo říkal, nebo to třeba znáte z vlastní zkušeností, ale být matkou je morálně vyčerpávající práce. Miluju své děti nade vše. Sedím teď v kavárně a myslím na ně. Dokonce svůj článek o Brně jsem začala informaci o svých ratolestech. No jenže to všechno nezmění ten fakt, že rodičovství je náročná záležitost.

To byla předmluva, teď se vrhneme na to, proč to teď vlastně píšu v Brně. Jsme s manželem oba ze zahraničí, takže žádné babičky poblíž. Tak po 5 letech rodičovství jsme přišli na to, že každý z nás potřebuje alespoň jeden osobní víkend ročně. Za chvíli budu slavit svoje 14 výročí vstupu na České území. Za tu dobu jsem ani jednou nebyla tady v Brně. Rozhodla jsem se, že je na čase to změnit. Můj první osobní víkend mně tedy přivedl sem. Neočekávejte, prosím, žádné turistické informace o Brně v kostce. Přijela jsem sem vyčistit si hlavu od povinnosti, procházet se, a psát. Ano, tu knihu stále píšu.

Moje cesta začala v pátek odpoledne. Měla jsem s sebou vstupenky na vlak, batoh, sluchátka a trochu nervozity. Ještě jsem nikdy nebyla někde sama. Jako matka jsem měla připravenou svačinku do vlaku. Jako mladá žena, která cestuje bez děti, měla jsem ke svačince pár perlivých vín v plechovce a sladkosti. Byla to perfektní cesta, i přesto že vlak měl 40 minut zpoždění.

Do Brna jsem dorazila večer, takže město mne potkalo hezkou atmosférou pátečního večera. Složila jsem věci v hotelu a šla se projít. Sama jsem byla ze sebe překvapená, protože po dvou plechovkách vína už se mi chtělo spát. No jenže nebyl čas na spaní. Jsem sama v krásném městě plném veselých lidí, musím si užívat. Moje skvělé kamarádky mi doporučily pár zajímavých barů, tak jsem zapnula google karty a měla namířeno do jednoho z nich. Když jsem dorazila, potkaly mně zavřené dveře a zvoneček. Měla jsem zazvonit, abych se mohla dostat do baru. Samozřejmě jsem netroufla, neměla jsem na to odvahu ten večer. Možná to zkusím dnes. Tak jsem šla do jiného baru, který mi doporučila druhá kamarádka, no jenže, přátelé, byl pátek večer. Samozřejmě tam nebylo místo. Najednou jsem si uvědomila, že jsem chtěla vzít ten víkend pozvolná a užít si sebe a klid. Vrátila jsem se na náměstí Svobody. Vzala v mekáči jídlo a vyrazila zpátky do hotelu a zrovna mi cinklo, že moje oblíbená blogerka vydala nové video. To byl perfektní páteční večer. Ani nebudu psát, že to bylo moje guilty pleasure, bylo to prostě stoprocentní pleasure. Jinak dávat si rychle ve vlaku 2 plechovky vina nebyl až tak dobrý nápad. Byla jsem sice chvilku uvolněná, ale zároveň mně večer bolela hlava. Nejsme s alkoholem kamarádi. Ráno jsem se taky necítila nejlíp. Zachránila mně hotelová snídaně, pohoda a čerstvý vzduch. Zarezervovala jsem si místo na exkurzi labyrintem pod Zelným trhem, abych měla aspoň trochu kulturního zážitku. Bylo to super, pan průvodčí vyprávěl zajímavé příběhy a já jsem zároveň fotila různé blbostí pro svou knižní inspiraci. Po exkurzi jsem narazila na pop-up papírové tržiště pa-peer a překvapivě jsem koupila jenom jednu věc. Tam toho bylo tolik. Pokud máte rádi samolepky, diáře a papírnictví, mohu jen doporučit. Teď sedím v knihkupectví Martines, mají tady i kavárnu s dobrou kávou (v kávě se nevyznám, ale chutná mi). Vyhodnotila jsem, že nejlepší místo na psaní bude kavárna v knihkupectví. Líbí se mi tady. Káva, croissant a knihy kolem. Co může být lepší?

Nevím co mám dnes v plánu, možná večer přece zazvoním na ten zvonek a dostanu se do super pandího cirkusu, možná si znova koupím jídlo s sebou a půjdu do hotelu, nebo navštívím hrad Špilberk. Nevím, dnešní den je otevřená kniha s prázdnými stránkami. Co vím jistě, je to, že mám ráda svůj život a svou rodinu. Líbí se mi Brno. Určitě se sem znovu vrátím, abych navštívila muzea, dala si víno a znovu se prošla.

Teď se vrhnu na psaní.