Autorský deník - první zápis

Uplynulo víc než měsíc od mé poslední publikace. Kolik věcí se může stát za měsíc a také kolik věcí se nestane. Začala jsem psát svou pohádku a mám dokončených 7 stránek. Řeknete, že to je nic za měsíc? Já řeknu: Cože? Napsala jsem 7 stránek své pohádky a ještě stále vím, co budu psát dál? Jsem fakt dobrá. Mám promyšlené postavy, prostředí a hlavní myšlenku. Mám chuť psát a sama jsem zvědavá, co se stane mým hlavním hrdinům dál. Jde to hodně pomalu, ale jde to.

Mám v tom menší zádrhel. Proč sakra vždy usínám, když začínám psát? Je to prokrastinace 2.0? Odmítnutí mozku zpracovat víc než reelska na Instagramu? Koncentrace? Co je koncentrace? Už jsem ve své čtvrté desítce, ale koncentraci mám na horší úrovni než moje dvouletá dcera. Co jsme to jako generace provedli sami sobě a naší závislosti na sociálních sítích. Mileniálové, jsem s vámi... dokud neusnu.

Samozřejmě jsou to vtipy, ve kterých je kus pravdy. Tohle píšu, abych dodržela druhou část svého slibu a trénovala svou češtinu. Další věc je, že bych se chtěla podělit o své pocity ze psaní a mít vzpomínky na to, jak mi to šlo.

Snažím se napsat alespoň pár vět denně, ale nejde to vždy. Minulý týden jsem nenapsala ani slovíčko, byla jsem hodně nemocná první půlku týdne a hodně unavená tu druhou. Mozek odmítá fungovat. Když můj mozek funguje, nemůžu psát, protože se musím starat o své děti a občas ukojit svou závislost na Instagramu. Nestěžuji si, je to život. Konstatuji fakta, jak ráda říkám. Dcera se vzbudila. Adieu. Uvidíme se, až se uvidíme.