Myšlenky nahlas: prázdná hlava a mobil

Tak jo, konečně mám požadovaný klid a dokonalý čas na psaní. Venku je hezký počasí. Je poledne, takže energii ještě mám.
Doma je ticho, uklizeno, nemám hlad a dokonce žádný dlouhodobý úkol, na který musím stále myslet. Mám za sebou začátek roku, návštěvy rodičů a kamarádů. Podala jsem žádost o české občanství a dokončila prozatím veškerou byrokracii spojenou s tím a že toho bylo… Dokonce jsem téměř neplánovaně skočila s dětmi do Barcelony na týden. Rok začal chaoticky, ale perfektně. Konečně je to tady, dokonalý vysněný okamžik na psaní čehokoliv.

Jenže nemám v hlavě ani jednu originální myšlenku. Jak je to možný? Vždyť je to tady, píš, Kristino, jen píš. V hlavě je prázdnota. Začala jsem raději psát a proto se teď tvoří tenhle text. Myslím, že už vím kam mně povede.

Neustále myslím na vše možné a nemožné, stále sním o tom, že napíšu dětskou pohádku, dospěláckou povídku a možná i román, co já vím. Občas mám tolik myšlenek v hlavě, že nestíhám každou chytit a rozebrat dopodrobna. Občas si napíšu pár vět nebo nejakou myšlenku do mobilu. Pak pokračuju žít svůj život a pokaždé si říkám, že se k tomu dostanu až budu mít správný klid. Po večerech jsem pak moc unavená, takže koukám bezstarostně na seriály nebo ještě horší - čumím do mobilu na instagram a podobně.
Ted konečně mám svou dokonalou chvilku klidu. Tak co se sakra stalo? Proč ta moje hlava nechce spustit myšlenkový potok? No, jako vždy nic není tak jednoduchý. Trávím spoustu času v mobilu, koukám na blbosti a nemám žádnou disciplínu. Ok, připustíme že jsem tvůrčí osoba, tvořím líp v chaosu.

Problém je v tom, že já už dávno netvořím, já ztrácím svůj čas prohlížením reelsek, blbých vtipů a ostatního obsahu na internetu. Samozřejmě pak nemám v hlavě žádnou originální myšlenku. Začínám mít pocit, že můj mobil přirostl k mé ruce. Někdy se stane, že si budu hrát s dětmi, podívám se na minutku do mobilu a když se vrátim zpátky z online světu bude jim najednou 15. Zlobím se na sebe ale nic s tím nedělám, je to totiž mnohem jednodušší. Přítom na internetu je tolik inspirujicích a zajimavých věci, proč musím čumět do prázdnoty. Samozřejmě vím proč. Je to nejjednodušší způsob jak utéct z reality, ve které musím něco dělat. Je to jednoduchý způsob získání dobrých emocí. Je to dobrý způsob jak se zbavit nudy (spolu s jídlem samozřejmě). Je to můj strašný zlozvyk. Místo psaní koukám na reelsky, místo čtení knihy koukám na memes, místo koukání na zajímavý film čumím na blbosti na youtube.

Já, osobně, nevidím nic špatného na instagramu, youtube, facebook a internetu vcelku, dá se tam najít tolik užitečné a potřebné informace. Jenže já osobně jsem zapomněla na to, že ten dospělý který mi řekne “Kristino, přestaň už koukat do mobilu” jsem já sama.

Tady je vaše a moje připomenutí, přestaňte koukat do mobilu a pojďme tvořit nebo alespoň na procházku. Za oknem je jaro koneckonců. Na svoje originální myšlenky přijdu. :) Pokud já jsem stále já, nikam nezmizely, jenom se schovaly. Pár vět moje prázdná hlava vydala, jdu si promazat součástky a spustit ten stroj v mé kebuli.

P.S. Teď jsem se chystala vařit oběd a koukat u toho na blbostí. Když striktní Kristina v hlavě mi to zakázala, začala jsem pociťovat absťák. Mno, mám před sebou dlouhou cestu. O krátké a jednoduché ceste bych tady přece nepsala. :)