Myšlenky nahlas: Hledání sebe sama

 

Celý svůj život hledám sebe. Kdo jsem, kam mířím, v čem jsem dobrá, co cítím, co chci dělat až dospěju? No a jak je podle tohoto blogu vidět, stále jsem na cestě. Začínám konečně mít pocit, že na něco přicházím. Už jsem blízko. Doufejme, že to neuteče skrz prsty jako všechny moje předchozí domněnky. Poslední dobou na to dost myslím. Kdo jsem a co ze mně bude?

Zatím jsem přišla na jednu zajímavou myšlenku. Hledání a tvoření svého já je mnohem jednodušší v 30ti než v 15ti. Dovolte abych to vysvětlila.

V 15ti je celý svět čistá otevřená kniha, je na tobě o čem bude. Bude to komedie, drama, román, nudná povídka nebo dokonce thriller!? Nevíš, co dřív, kde začít, co vyzkoušet. Kdo jsem, proč se cítím takhle, co se mi líbí? Dospělé se ti snaží pomoct doporučením dobré profese, která přinese peníze anebo uznání. Vrstevníci tě odsuzuji pokud posloucháš nesprávnou hudbu, koukáš na nesprávné filmy, vypadáš jinak nebo se jinak oblékáš. Snažíš se být sebou, být aktuální a nezklamat rodiče. Hormony zuří, chceš se líbit nějakému klukovi a prostě nemáš čas na hledání svého já. Děláš co musíš, aby jsi přežila. Zdá se ti, že jdeš správným směrem ale jak máš vědět který směr je správný. Myslím, že to neví nikdo.

Nakonec život pomalu jde, podařilo se ti nestát se nezletilou matkou, dokončit střední, jít na nějaký ekonomický obor do dobré školy, najít uspokojující (nebo ne?) zaměstnání, najít partnera, kamarády. No prostě daří se ti žít život. A co dál? Jsem opravdu kým jsem chtěla být v 15ti? Kým jsem vlastně chtěla být v 15ti? Vědělo vůbec moje 15ti-leté já kdo jsem? Přichází tzv. krize čtvrt života a znovu jsi tam kde jsi začínala. Jenom tentokrát máš napsaných pár kapitol svého života. Takže musíš se vrátit zpátky, přečíst si je a zhodnotit kdo už jsi. Je tá kniha stále o tobě? Není třeba přepsat pár kapitol nebo možná změnit žánr?

Hm, dopadla jsem dobře, přežití se povedlo. Mám za sebou dobré vzdělání (není to úplně to co by to mělo být, ale to půjde napravit), fantastického manžela, 2 krásné a chytré děti. Zdá se, že mám všechno o čem jsem snila ve 12ti. Ale co dál? Byla by 15ti-letá Kristina spokojená s tím, jak jsem dopadla? Co po mateřské? Co vlastně umím, v čem jsem dobrá, čím chci být až dospěju? No a jsem znovu na začátku, ale tentokrát s malým “emocionálním zavazadlem” plným určitých zkušeností a rozhodnutí.

Ve 30ti si už začínáš uvědomovat své klady a zápory. Začínáš na sebe koukat střízlivě. Už tě netrápí kdo co řekne na tvůj vkus v hudbě, filmech, knihách, oblečení nebo i chlapech. Nikdo ti neřekne co máš dělat a pokud říká tak mu ukazuješ kam se svými nevítanými radami má jít. Máš dost rozumu na to, aby si chápala že musíš zdravě jíst, cvičit (já na tom zrovna pracuju, tolik rozumu nemám) a hlavně starat se o své psychické zdraví. Už máš nějaké peníze na vylepšení svého šatníku, pokožky a kvality života. Prostě si uvědomuješ, že nikdo se o tebe nepostará tak, jako ty sama. Nikdo tě ani nezná, vždyť ještě ani neznáš sama sebe. Ale konečně přicházíš na to, že všechno je možný a nikdy není pozdě začít nový život.

Samozřejmě svět není černobílý a jednoduchý. Někdo má v životě jasno od chvíle kdy začíná mluvit, nekdo i v 50ti neví jestli je na správné cestě. Když v tom máte jasno, jsem na vás pyšná a tak trochu vám závidím. Z druhé strany je to asi trochu nuda mít takový pořádek v hlave!? :) Lidé, které hledají sebe sama a ptaji se jestli jsou tam, kde mají být, nebojte, to bude dobrý. Na vás jsem taky pyšná, koneckonců jste dožili určitého věku v tomhle bláznivém světě. Co já? Nevím. Stoprocentně ale vím, že psaní miluju.